Po anketě mezi členy KPH i pravidelnými návštěvníky navrhuje výbor tyto změny: začátky koncertů v 19:00, dny pořádání koncertů střídat (nelze vyhovět všem různým požadavkům), vstupné pro členy 60,-Kč, hosty 80,-Kč, studenty 30,-Kč. Členský příspěvek ponechat 50,-Kč.
Program
Zapomenuté perly Čech a Moravy
Friedrich Wilhelm Heinrich Benda (1745–1814)
Sonáta C Dur pro flétnu a obligátní cembalo (1786)
Allegro – Andante – Allegro scherzando
Antonín Tadeáš Jan Nepomuk Stamic (1750/1754–1798/1809)
Dvě capriccia G dur pro sólovou flétnu, op. 2 (1785)
Allegro moderato – Rondo
Josef Antonín Štěpán (1726–1797)
Sonáta Es dur pro sólové cembalo
Allegro moderato – Andante non molto – Menuet en trio – Allegro
Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813)
Sonáta D Dur pro flétnu basso continuo, op. 10/6
Allegro – Adagio – Allegro
------------přestávka------------
Václav Vodička (cca 1712–1774)
Sonáta D dur pro flétnu a basso continuo, op. 3/2 (1753)
Siciliana – Allegro – Giga
Jiří Antonín Benda (1722–1795)
Sonáta G Dur pro flétnu a obligátní cembalo
Allegro moderato – Andante – Allegro
Hudební emigrace byla jedním z rysů českého hudebního života 18. století, avšak nebyl to jev úplně nový. V naší hudební historii se objevují zprávy o českých muzikantech v kapelách rozličných zahraničních dvorů či hudebních centrech zpětně až do středověku. Vedle hudebníků, malířů, architektů, a jiných umělců, odcházely také nekatolické rodiny, mladíci ohrožení čtrnáctiletou vojnou, či řemeslníci, kteří vyhledávali příznivěji vyhlížející útočiště za hranicemi rodné vlasti. Sousední země nabízely místa v nově vznikajících kapelách věhlasných panovnických sídel a útěk mohl zbavit nejen potupné lokajské služby, ale i nevolnictví, kterým byli tito uprchlíci sužováni v rodných krajinách. Někteří hudebníci českého původu, jako například Jan Dismas Zelenka, Josef Mysliveček či Jan Ladislav Dusík, došli k zasloužené slávě, ale jiní, je-li možno za ně mluvit, stále čekají na svůj návrat do obecného povědomí. Novodobá závislost na německém muzikologickém kánonu, rodícím se v devatenáctém století, vytlačila Čarta, Vodičku a Štěpána z hudební mapy, taktéž jako i další české a „východní“ muzikanty. Avšak nyní si jsme vědomi, že skladby těchto autorů plny energie, rozmanitosti, zpěvných melodií i lidových slovanských prvků si rozhodně zaslouží být hrány.
Michaela Ambrosi (historické flétny) a Petra Žďárská (cembalo) se potkaly již před mnoha lety, kdy začínaly se studiem staré hudby. Potom se jejich cesty na několik let rozdělily. Působily v různých souborech a získávaly zkušenosti, které nyní zúročují ve společných projektech. Spojuje je nejen nadšení pro objevování hudby, která byla historií zapomenuta, ale také možnosti, které jejich nástroje nabízí. Spojení cembala a flétny má velmi dlouhou a rozmanitou tradici, počínaje renesanční hudbou pro virginal, flétnu a hlas, přes barokní skladby pro flétnu a basso continuo, až ke galantnímu slohu, kdy vznikají skladby pro obligátní cembalo s flétnovým doprovodem. Interpretky se rozhodly proniknout hlouběji k podstatě hudby, kterou publiku přináší, a tak se obě v rámci doktorského studia věnují jednomu neprávem opomíjenému českému skladateli. Michaela se zaměřila na hudbu Jiřího Čarta a Petra spojila své studium s odkazem Josefa Antonína Štěpána. Nevyhýbají se ale ani současné literatuře komponované přímo pro jejich nástroje. V Pro Arte Bohemica by rády navázaly na odkaz kdysi slavného souboru Pro Arte Antiqua, který byl průkopníkem v historicky poučené interpretaci v České republice. Soubor Pro Arte Bohemica byl vybrán na Listinu mladých umělců pro koncertní sezónu Kruhů přátel hudby 2015/2016.
Michaela Ambrosi je jednou z nejnadanějších interpretek mladé generace. Začala hrát v útlém věku pěti let v ZUŠ v Jeseníku pod vedením nevidomé učitelky Zdeňky Smahové. Po studiu hry na příčnou a zobcovou flétnu na Pražské konzervatoři (Jan Riedlbauch, Jakub Kydlíček) absolvovala bakalářské studium ve hře na historickou příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze (Jana Semerádová). Své "Bachelor and Master of Music" tituly získala na věhlasné Královské konzervatoři v Den Haagu (Wilbert Hazelzet, Kate Clark). Erasmus pobyt strávila na Conservatorio "E. F. Dall'Abaco" ve Veroně (Marcello Gatti). Její studia podporoval především Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Michaela konzultovala svou hru s velkou řadou světově uznávaných hudebníků z Evropy, Ameriky, Japonska či Austrálie. Amatérsky hraje také na barokní housle a hoboj. Za svou poměrně krátkou hudební kariéru již vystupovala s nejlepšími českými (Collegium Marianum, Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque a Musica Florea) a evropskými orchestry zabývající se historickou interpretací (Orchestra of the Eighteenth Century, Amsterdam Baroque Orchestra či Orchestra of the Age of Enlightenment). Je spoluzakladatelkou souborů La Foresta Incantata a Pro Arte Bohemica. Michaela se aktivně věnuje badatelské činnosti a zabývá se především opomenutými skladateli původem z Čech. Dlouhodobě studuje život a skladatelský odkaz Václava Vodičky. Jeho sonáty pro housle a flétnu op. 2 a op. 3 edičně zpracovala ve spolupráci s Českým rozhlasem, několik jeho sonát také pro ČRo natočila. V současné době v jejím zájmu stojí také dílo Jiřího Čarta, o němž napsala svou magisterskou práci, za kterou jí byla udělena cena Královské konzervatoře. Čartovi se rovněž věnuje ve své disertační práci na JAMU v Brně. Na Hudební fakultě JAMU také pedagogicky působí, a lze vyzdvihnout, že je zde první vyučující hry na historické příčné flétny. Od roku 2016 vyučuje hru na zobcovou flétnu na Konzervatoři Brno a ve stejném roce působí také jako lektorka kurzů staré hudby v Olomouci a Valticích. Michaela se věnuje také jiným aktivitám, např. je držitelkou licence Instruktor základního snowboardingu.
Petra Žďárská je nejúspěšnější českou laureátkou Pražského jara 2012 v oboru cembalo. Již od dětství ji zajímala barokní hudba, ale její cesta k cembalu byla trochu komplikovanější. Nejprve vystudovala hru na klavír ve třídě Mgr. J. Turkové na Konzervatoři v Pardubicích. Teprve ve svých jednadvaceti letech se rozhodla změnit nástroj. Cembalo studovala na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. G. Lukšaitė - Mrázkové. Zúčastnila se řady mistrovských interpretačních kurzů v ČR i v zahraničí: Letní škola staré hudby v Prachaticích (Florilegium - James Johnstone), Académie de Sablé à Prague (Françoise Lengellé, Violaine Cochard), Académie de Sablé ve Francii (Francois Lengellé), Atelier für alte Musik Aflenz v Rakousku (Linde Brunmayr-Tutz, Marieke Spaans). Dále se učila u významných cembalistů jako např. Jacques Ogg, Bernhard Klapprott, Jesper Boje Christensen, Václav Luks, Viviana Sofronitsky (fortepiano). V zimním semestru roku 2010 absolvovala zahraniční stáž na Conservatoire national supérieur de musique et de danse v Lyonu, kde studovala basso continuo ve třídě Yvese Rechsteinera, komorní hru u gambistky Marianne Müller a cembalo u Jean-Marc Aymse. V roce 2012 získala čestné uznání a cenu nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka na soutěži Pražské jaro. V roce 2014 se zúčastnila Mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku. Petra Žďárská se zajímá také o barokní tanec, kromě řady kurzů, jichž se zúčastnila, již několik let úzce spolupracuje s tanečnicí a hráčkou na kastaněty Ludovicou Mosca. Je zakládajícím členem souborů Prague cembalo duo a Pro Arte Bohemica. Věnuje se také pedagogické činnosti, je odbornou asistentkou ve třídě
prof. G. Lukšaitė – Mrázkové na Akademii múzických umění v Praze, vyučuje hru na klavír a na cembalo na Základní umělecké škole, vede kurzy a semináře pro žáky i studenty ZUŠ a konzervatoří. Ve své disertaci se věnuje cembalovým a komorním skladbám J. A. Štěpána. Kromě hudby miluje turistiku a knihy.
