Koncert španělské a jihoamerické hudby
__Kytarové duo Jindřich Kaulfers, Libor Janeček
__
Pedro Antonio Iparraguirre Lamentos del viejo gaucho
( 1879 - 1931 ? )
Daniel Fortea Alegrias
( 1878 - 1953 )
Francisco Tárrega Recuerdos de la Alhambra
( 1852 - 1909 )
Maximo Diego Pujol Tango, Milonga y Final
( * 1957 )
Giuseppe Farrauto Morenita do Brazil
( *1915 )
Roland Dyens Tango en Skai
( *1955 )
Agustin Barrios Julia Florida
( 1885 - 1944 )
Astor Piazzolla Lo que vendra ( 1921 - 1992 ) Verano porteňo
Zequinha Abreu Tico - Tico
( 1880 - 1935 )
Astor Piazzolla Libertango
Jindřich Kaulfers ( *1975 ) absovlent Státní konzervatoře v Teplicích a mnoha mistrovských kurzů předních evropských kytaristů (Pavel Steidel - Holandsko, Thomas Offermann, Jens Wagner- SRN, Alexandr Swette - Rakousko, Gordon Croskey, Brian Wright- Velká Británie). Často je zván ke spolupráci s nejrůznějšími komorními soubory i sólisty. Kromě souboru Guitar Arte Trio, ve kterém je již řadu let uměleckým vedoucím a s tímto souiborem nahrál již 4 CD disky, působí v několika dalších ansámblech (Komorní Duo - s klarinetistou Alexandrem Fesjukem, s kytaristou Ivanem Šoltysem a flétnistkou Lucií Čisteckou - Trio Con Flauto). Jeho sólový repertoár zahrnuje jak díla starých mistrů, tak značný potenciál soudobého hudebního odkazu.
Libor Janeček ( * 1969 ) absolvent brněnské konzervatoře. V letech 1992 - 2008 účinkoval v koncertním duu Instrumental tandem ( kytara - akordeon) se zaměřením na argentinské tango Astora Piazzolly. V tomto obsazení pořídil řadu nahrávek pro Český rozhlas i pro rádio Proglas.
V Českém rozhlase v Brně byly také nahrány 2 CD s hudbou Astora Piazzolly i dalších jihoamerických skladatelů. ( Tango nuevo - debutové CD v roce 2000, Tango porteňo r. 2006 ). V současné době se věnuje sólové koncertní činnosti. Spolupracuje s Vítězslavem Drápalem a Kristinou Vaculovou ( komorní duo kytara - flétna ) Vystupuje také v souboru barokní a klasické hudby Trio Bel Canto ( kytara - flétna - soprán ) na koncertech v České republice i v zahraničí. Jako sólista vystupuje také s Tišnovským komorním orchestrem.
Repertoár Libora Janečka zahrnuje především skladby období baroka a klasicizmu, jihoamerickou a španělskou hudbu i hudbu českých skladatelů.
Vývoj moderní klasické kytary je jednou z mála možností v historii hudebních nástrojů, který je docela s jistotou zmapován. Počátky lze datovat do období kolem roku 1850. Jsou spojeny se jménem Antonio Torrese, Španěla, nazývaného "Stradivari kytary". Plně si toto označení zaslouží, protože nejvíce přispěl k vývoji v konstrukci a zvukové kvalitě nástroje. Španělský virtuoz, Andrés Segovia, se zasloužil o mohutný nástup kytary na poli koncertním. Ve Španělsku se pro mnoho skladatelů kytara stala inspirací. Mnoho kytaristů zase začalo komponovat.
Flamenco je velmi osobitým uměleckým výrazem, který oplývá charakteristickou smyslností a nenapodobitelnou magií rytmů … Vznik a vývoj flamenca byl dlouhý a ovlivněný několika kulturami. Staří Řekové, později Římané, Arabové, Cikáni. Na počátku se flamenco jen zpívalo a rytmus se udával tleskáním a podupáváním. Teprve později se přidala kytara, která dnes flamencu dominuje. Sólovým nástrojem se stala až v posledních desetiletích společně s nebývalým vývojem hráčské techniky a rovněž i s rozvojem a popularizací flamenca.
Nástroje kytarového typu se v Latinské Americe objevily v 16. století. Na rozdíl od Evropy, kde kytara směřovala více do vážné hudby, se v Jižní Americe začlenila do folklóru indiánů. Kolonisté přinesli s sebou i knihy a učebnice se skladbami tehdy známých skladatelů. Ale hudba se mísila s míšením kultur a uzavíráním sňatků mezi Španěly a indiány. Důležitý pro vznik svérázné hudby byl i vliv afrických otroků, kteří přicházeli s dobyvateli.
Neodmyslitelnou součástí latinsko-americké hudby je tango, společenský tanec z Argentiny. Jeho původ sahá mezi černošské tance Západoindického souostroví a v druhé polovině 19. století zdomácněl v přístavní čtvrti Buenos Aires, kde byl ovlivněn a zušlechtěn španělskou pohybovou kulturou. Jmenoval se nejprve "baile con corte" (tanec s nožem). Odtud pronikl roku 1907 do Evropy a hlavně do Francie, kde se pro svůj silně erotický výraz velice rychle ujal. Za dva roky již tango zcela ovládlo pařížské tančírny.
Rozlišujeme dva druhy: Tango argentino - volnějšího tempa a ostrého rytmu a Tango milonga - o něco rychlejší, s rytmem odvozeným od habanéry. Má sentimentální klenutou melodiku.
Na koncertní pódia přived tangol, asi nejslavnější argentinský skladatel tanga (a nejen tanga), dnes znovu objevený Astor Pantaleón Piazzolla (nar. 1921 v Mar del Plata, Argentina). Jeho úžasný záběr od klasického tanga, vážné hudby, jazzu, elektrické hudby a jazzrocku oslovil největší hudebníky světa ze všech žánrů.
